O statku

Statek v Hronově Vesci, na kterém rodina hospodaří, koupil v roce 1840 Jan Peterka. Jeho dcera Anna se vdala za Aloise Bendu a tím že v roce 1890 převzal hospodářství, začíná historie hospodaření rodu Bendů v Hronově Vesci č.1.  Statek byl předáván z otců na syny, a v současné době hospodařící Ing. Jiří Benda je pátou generací.  V 50tých letech bylo při kolektivizaci znárodněno 33 hektarů pozemků a ½ veškerého majetku. Josef Benda byl odsouzen k nuceným pracem a zákazu pobytu v okrese. V  pracovním táboře na uranových dolech v Příbrami byl od roku 1956-1959.

K hospodaření se vrátil v roce 1992 syn Jiří. K navráceným 30 hektarům pronajal několik dalších a pole, které byly všechny na svazích, z velké části zatravnil. Vlastními silami byla postavena stáj a sklad sena.  Kvůli problémům s odbytem mléka byla v květnu 1999 ukončena jeho produkce mléka a statek, který měl v té době 60 ha, pokračoval pouze v chovu masného skotu. Zároveň s tim jsme začali hospodařit v ekologickém  režimu.  Jako vhodné pro křížení s červenostrakatým skotem bylo vybráno plemeno Piemont, které bylo chováno až do roku 2011. Kvůli probémům s porody a povahou zvířat jsme přešli na plemeno Limousine. V současné době je v základním stádě 70 kusů převážně bezrohých krav a dva plemenní býci plemene limousine. Produkujeme zástavové býky, jalovice jsou využity pro obnovu stáda  nebo prodávány do dalšího chovu. Pro vlastní potřebu nebo drobný prodej je chov slepic, králíků, ovcí a několik včelstev. Poskytujeme služby okolním zemědělcům a obcím. V zimě se také udržuje část běžkařských tras v regionu. Rodina se aktivně podílí na činnosti místní samosprávy i kulturním a společenském životě v obci.    

Hospodaříme v kopcovité krajině na pomezí jižních a středních Čech, nazývané Čertova hrbatina nebo také Česká sibiř, v přírodním parku Jistebnická vrchovina v nadmořské výšce 500 – 720 m.n.m. Proto je naší důležitou činností práce s krajinou. Obnovujeme s přáteli staré cesty, vysazujeme stromy, tvoříme protierozní meze a tůně, opravujeme a obnovujeme drobné sakrální památky... Venku v přírodě trávíme většinu času. Proto se snažíme se o ní starat tak, aby nám i všem dalším, kteří jí procházejí, dělala radost a přinášela odpočinek v nynějším uspěchaném životě.